Loutkové divadlo Bubeníček,
Sokol Královské Vinohrady,
Polská 1, Praha 2

Ing. František Čech

DRAK

Pohádka o čtyřech jednáních

Březen 2001


Osoby:

ŠKRHOLA	starosta obce

MANKA	jeho děvečka

DRNDÁLEK	soused

PIVOŇKA	obecní policajt

KAŠPÁREK

DRAK

ČARODĚJKA	jeho služka

1. ČERT

2. ČERT

STRAŠIDLA	duchové








Scény:


I. jednání:     Na návsi
II. a IV. jednání:    Před dračí slují
III. jednání:     V hradní síni


I. JEDNÁNÍ

Na návsi před Škrholovým statkem. Uprostřed jeviště lavička.


Výstup 1.
Škrhola, Policajt


Škrhola:
( sedí na lavičce před svým statkem )
Panečku, dnes nám to sluníčko hřeje, jedna radost. To jsou 
letos žně, že nemohou být lepší. Odpoledne budu svážet - 
to si zase Manka protáhne žíly. Ale je to hodná holka, 
druhou takovou bych nenašel.


Policajt:
( vrazí udýchán )
Poslušně hlásím, pane starosto, že zde byl drak.


Škrhola:
Ale - a sebral snad zase někoho?


Policajt:
Poslušně hlásím, vaší Manku.


Škrhola:
( vyskočí )
Manku? A to zrovna dnes, když jsem chtěl svážet obilí? 
Zatrolené dračisko! A víš to jistě?


Policajt:
No, jejej! Sám jsem viděl, jak drak letěl nad vesnicí a jak v 
tlamě držel Manku a jak ji stiskal, že nemohla ani zakřičet.


Škrhola:
Co si teď počnu? Kdepak najdu zase takovou děvečku?


Policajt:
Poslušně hlásím, že nikde, poněvadž brzy v okolí nebude 
jediné děvče ani mládenec, skoro všecky už drak odnesl.


Škrhola:
No, ale, kakraholte, já Manku potřebuji, kdopak by mi 
pomohl svážet obilí?


Policajt:
Na to by se měl svolat obecní výbor.


Škrhola:
Máš pravdu, jdi a svolej obecní výbor, ať všichni hned 
přijdou sem.


Policajt:
Už utíkám. ( Odejde )
Výstup 2.
Škrhola, drndálek

Škrhola:
( sám )
No, tohle mi ještě scházelo, Manka pryč! Co ten drak zde 
způsobí neštěstí a ne a ne se odtud hnout. A proč si vybral 
právě Manku?


Drndálek:
( Vstoupí )
Dobré poledne, sousede. Pivoňka mi povídal, že bude 
obecní sezení.


Škrhola:
Bude a důležité.


Drndálek:
A co se, tento, stalo?


Škrhola:
Byl tu drak a sebral mi Manku.


Drndálek:
A to, tento, neměl dělat.


Škrhola:
Sousede, sedni si, počkáme na ostatní a až přijdou, 
začneme jednat.

( Oba si sednou. )


Výstup 3.
Policajt, předešlí


Policajt:
( vrací se )
Poslušně hlásím, pane starosto, že jsem byl u všech členů 
obecního výboru, ale že už nikdo nepřijde.


Škrhola:
Pročpak?


Policajt:
U Vonásků čekají tele, starý Petrželka má u ševce pravou 
botu, mladý Breburda kašle, a proto prý nemůže do 
obecního výboru přijít, a soused Malina dostal škytavku.


Škrhola:
Kakra, to je výbor! To je vidět jak jim leží blaho obce na 
srdci. Budeme tedy jednat bez nich. Pivoňko, sedni si, pro 
dnešek tě jako starosta obce jmenuji členem výboru, 
abychom byli usnášeníschopní.


Drndálek:
Však by nám ti ostatní, tento, stejně nic neporadily, 
vždycky sedí a ani slova nepromluví.
( Všichni tři sedí na lavičce. )
Výstup 4.
předešlí, později Kašpárek


Škrhola:
Tak, teda, sousedé, zahajuji schůzi obecního výboru a 
pěkně vás vítám.


Drndálek:

                         }
Děkujeme.
Policajt:



Škrhola:
Proč jsem vás svolal, dobře víte. V našem kraji se usadil 
drak, který nám dělá velké škody na děvčatech a 
mládencích. Dnes  právě sebral naší Manku.


Škrhola:
A proto jsem vás svolal, abychom se uradily, jak tomu 
řádění učinit přítrž.


Drndálek:
Já, tento, navrhuju slavnému obecnímu výboru, aby se 
tomu řádění, teda, udělala přítrž.


Policajt:
Já s tou přítrží souhlasím.


Škrhola:
Dobře tedy, obecní výbor se usnáší, aby řádění draka byla 
učiněna přítrž. Nyní jde jen o to, jak věc provést.


Drndálek:
Tak, tak, bude nejlépe, když se, tento, vypravíme za 
drakem s uctivou

žádostí.


Policajt:
Já bych taky řek'.


Škrhola:
Dobře tedy, obecní výbor se usnáší, aby byla drakovi 
poslána uctivá žádost, ať přestane obtěžovat náš kraj.


Policajt:
Tak to bude nejlepší.


Škrhola:
A kdo drakovi naši uctivou žádost doručí?


Drndálek:
Já, tento, nemohu, poněvadž k drakovi neznám cestu.


Škrhola:
Já cestu taky neznám.


Drndálek:
Já bych, tento, myslel, že Pivoňka by mohl - na copak 
máme policajta.


Policajt:
Já s tímto návrhem nesouhlasím.


Škrhola:
Já s návrhem souseda Drndálka souhlasím a obecní výbor 
se tedy nadpoloviční většinou hlasů usnáší, aby uctivou 
žádost obce donesl draku obecní policajt Pivoňka.


Kašpárek:
( Nakukuje a pak vstoupí. )


Policajt:
Slavný obecní výbore, poslušně hlásím, že tento rozkaz 
nemohu vykonat.


Škrhola:
A pročpak ne, jářku?


Policajt:
Poslušně hlásím, že já taky neznám cestu k drakovi.


Škrhola:
A jaký je to pořádek, když ani obecní policajt nezná cestu k 
drakovi?


Kašpárek:
Pane starosto!


Škrhola:
Nevyrušovat obecní výbor! Pivoňko, odveď výtržníka!


Policajt:
Podle rozkazu. ( ke Kašpárkovi ) A ty hleď, ať už jsi odtud 
pryč.


Kašpárek:
Tak dobrá, já vám tedy vůbec nic neřeknu....


Policajt:
Syp, syp odtud! ( Tlačí Kašpárka ven )


Kašpárek:
No, už jdu, ale chtěl jsem vám říci, že vím, kde je drak, ale 
když nesmím vyrušovat, tak nesmím vyrušovat. ( Odejde )


Výstup 5.
Škrhola, Policajt, Drndálek


Škrhola:
Co povídal ten Kašpárek?


Policajt:
Poslušně hlásím, povídal, že ví, kde je drak, a že nesmí 
vyrušovat.
Drndálek:
Já navrhuji slavnému obecnímu výboru, aby se Kašpárek 
zavolal.
Škrhola:
Pivoňko, zavolej rychle Kašpárka a doveď ho sem!


Policajt:
Poslušně hlásím, že už utíkám. ( Odejde )


Výstup 6.
předešlí, Kašpárek


Škrhola:
Jaké štěstí, že se ten Kašpárek náhodou zatoulal do našeho 
sezení, jinak bychom ani nevěděli, kde ten zatrolený drak 
má své doupě.


Policajt:
( vstoupí s Kašpárkem )
Poslušně hlásím, že už ho vedu.


Škrhola:
Kašpárku, pověz nám, co jsi chtěl říci.


Drndálek:
To pověz!


Kašpárek:
Odpusťte, ale nesmím slavný obecní výbor rušit v jeho 
poradě.


Škrhola:
Jářku, Kašpárku, nezlob a pověz nám, co víš o draku.


Kašpárek:
Tak poslouchejte. Asi před hodinou jsem šel do lesa na 
borůvky. Sbírám, sbírám, a když jsem si jak se patří 
pochutnal, sedl jsem si pod ten buk, co stojí u božích muk. 
Však víte kde to je.


Policajt:
No, to se ví.


Kašpárek:
Tu vám pojednou slyším strašlivý hluk, otevřu oči a víte, 
co jsem uviděl? 


Drndálek:
( vyskočí )
Medvěda! ( Sedne si. )


Kašpárek:
Ale ne! Najednou přede mnou letěl drak a v tlamě cosi 
nesl. Koukám, koukám, a tu jsem poznal, že je to 
Škrholovic Manka. Drak se spustil na zem těsně vedle mě, 
jednou nohou rozhrnul křoví, za ním se objevila jeskyně a 
dřív, než bys řekl semenec, už byl v jeskyni  a křoví se za 
ním zase zavřelo. Tak jsem vypátral drakovu skrýš.


Škrhola:
Dobře, zaneseš drakovi naši žádost.
Kašpárek:
Ale copak vás to napadlo, jít se žádostí na draka, s kusem 
papíru, na toho se musí  s cepem a s vidlemi.


Škrhola:
Obecní výbor se usnesl, poslat draku žádost.....


Policajt:
A co se usnese, to se musí stát.


Kašpárek:
No, tak dobře, ale kromě té žádosti si vezměte s sebou také 
cepy a vidle. A vyrazíme hned!


Drndálek:
( vstane )
Pojďme si tedy pro cepy a pak hurá na draka.


Škrhola:
Já jdu napsat žádost. Pivoňko, pojď se mnou a za chvíli se 
zde všichni sejdeme. ( Všichni odejdou )


Výstup 7.
Drak


Drak:
( přiletí )
Když jsem před chvílí nesl do své jeskyně Škrholovic 
Manku, uviděl jsem v lese pod bukem mladíčka. Toho si 
musím chytit a pochutnám si na něm ve svůj sváteční den. 
Já mám totiž za čtrnáct dní stopadesáté narozeniny. – Ale 
co to vidím? – Právě sem přichází.

( Schová se za kulisy )


Výstup 8.
Kašpárek, Drak


Kašpárek:
( přijde s vařečkou v ruce )
Hm, já jsem doma nemohl najít nic jiného nežli tuhle 
vařečku. To ale nevadí.  Já  nechám s drakem bojovat  ty 
ostatní a až bude přemožen, tak přiběhnu já a vařečkou mu 
nalupám, že to ani nespočítá.


Drak:
( přiletí a chňapne Kašpárka zezadu )
To si, kloučku, počkáš, než draku nalupáš.


Kašpárek:
( křičí )
Pomoc, pomoc, lidičky, pomoc!
( Drak uletí i s Kašpárkem v tlamě )

Výstup 9.
Policajt, Škrhola, Drndálek


Policajt:
( přiběhne )
Kašpárku, draku, lidičky, draku, pane starosto, honem, 
honem, pomoc, drak sebral Kašpárka.


Škrhola:
( s listinou v ruce )
Co se zase stalo?


Drndálek:
( se srpem a kladivem )
Jaký je to tu křik?


Policajt:
Drak nám, poslušně hlásím, sebral Kašpárka.


Drndálek:
No to už, tento, tento, jako, přestává všechno.


Škrhola:
Zde se musí řádně zakročit.


Drndálek:
Jistě! Pojďme, tento, na draka.


Policajt:
Však už cestu známe.


Škrhola:
A když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, ale 
drak se musí odtud vystěhovat.


Drndálek:
Nebo ho, tento, jako tohle, zabijem.


Škrhola:
Tak vzhůru na draka!
( Všichni odejdou. )

o p o n a
II. JEDNÁNÍ


Dračí sluj. Jeskyně v lese. Před jeskyní velký pařez, upravený za stůl, u něho dva menší pařezy jako 
židle.


Výstup 1.
Manka, Čarodějka


Manka
( sedí na pařezu )



Čarodějka:
( vstoupí )
No tak, děvenko, jak se ti u nás líbí?


Manka:
Jak se mi u vás líbí? Vůbec se mi zde nelíbí.


Čarodějka:
Však si zvykneš.


Manka:
A co tu vlastně budu dělat, stará paní?


Čarodějka:
Neříkej mi  "stará paní ", když jsem čarodějka, drakova 
služka.


Manka:
A jak vám mám tedy říkat?


Čarodějka:
No, říkej mi "babičko "!


Manka:
Tak tedy, babičko - co zde budu dělat?


Čarodějka:
Co zde budeš dělat? Toho mnoho nebude. Budeš dobře jíst, 
dobře pít a odpočívat. Pracovat nebudeš.


Manka:
A proč mám jen jíst a pít?


Čarodějka:
Nu, abys byla hodně tlustá, aby tvé masíčko bylo chutné.


Manka:
Snad mě nechcete sníst?


Čarodějka:
No, já ne, ale drak. Hi, hi, hi!


Manka:
Já zde, babičko, nebudu, já uteču pryč.


Čarodějka:
To se ti nepodaří.
(V zákulisí hluk)
Slyšíš, můj pán přichází.
Manka:
Kdo že?


Čarodějka:
No, přece drak se vrací ze své procházky, odejdi zatím do 
jeskyně.


Výstup 2.
Čarodějka, Drak, Kašpárek


Čarodějka:
Moc brzy se vrací můj pán.
( Je slyšet praskot větví a dračí řev. )


Drak:
(přiletí, v tlamě má Kašpárka, kterého 
uprostřed jeviště pustí na zem
- Kašpárek si narazí nos)
Hola, Mrákavo, tady máš zase jednoho.


Kašpárek:
( na zemi )
No, poslechni, ty nevychované dračisko, tak se neuvádí 
host do domu. Vždyť bych si málem rozbil nos. No, to jsou 
způsoby.




Čarodějka:
Mám ho hned zaříznout? Zdá se být řádně vypasený.


Kašpárek:
( vstává )
Co jste to říkala?


Drak:
Ne, ne, toho budeš krmit nejlepšími lahůdkami a připravíš 
mi ho až k mým narozeninám. A tu Manku, co jsem z rána 
donesl, vykrmíš zároveň s ním a chci si o svých 
stopadesátých narozeninách řádně pochutnat.


Čarodějka:
Všecko se stane dle tvého přání.


Drak:
A teď tedy zbytečně nestůj a jdi mi rychle připravit pelech, 
jsem unaven po dnešním lovu.


Čarodějka:
Už utíkám.
( Odejde do jeskyně. )


Výstup 3.
Kašpárek, Drak, později Čarodějka


Kašpárek:
Tak poslechni, ty draku, co vlastně se mnou zamýšlíš?


Drak:
Čtrnáct dní tě tu budu vykrmovat a pak si na tobě a na 
Mance pochutnám.


Kašpárek:
Ty jsi ale hloupý drak.


Drak ( zařve ):
Co to povídáš?


Kašpárek:
Že jsi docela, dočista hloupý drak.


Drak ( zařve ):
Nezlob mě! Proč si to myslíš?


Kašpárek:
No, copak to viděl svět, aby drak nebo někdo jiný vyzrál na 
Kašpárka? Já se tady u tebe dobře najím, dobře napiju a 
potom ti i s Mankou uteču.


Drak ( se chechtá )



Kašpárek:
Poslouchej, draku, nepřej si mě. Podívej se, co tu mám.


Drak:
Vařečku.


Kašpárek:
A chceš, abych ti tou vařečkou nalupal?


Drak ( se chechtá ):
Tebe bych měl chuť si dát do klece pro legraci.


Kašpárek:
Cože? - Já, do klece?


Drak:
Neboj se, nedám tě tam, jen si na tobě raději pochutnám.


Kašpárek:
S tím drakem prostě není rozumná řeč. On si doopravdy 
myslí, že  se odtud nedostanu - ó, to ještě Kašpárka nezná.


Čarodějka ( vrátí se ):
Lože je přichystáno, milý draku.


Drak:
Dobře, jdu si odpočinout. Tuhle toho, hi, hi, kloučka 
uvážeš kouzelným provazem za nohu, aby nemohl utéci, a 
Manku přivaž k němu, aby mu nebylo smutno.
( Odplazí se do jeskyně. )


Výstup 4.
Kašpárek, Čarodějka


Kašpárek:
Na mou duši, ten drak nemá zdravý rozum. Ani mě 
nenapadne, já se uvázat nedám.


Čarodějka:
Musíš.


Kašpárek:
Musíš? To je velké slovo, ale já mu nerozumím.


Čarodějka:
Uvidíme.

( Čaruje )

V záři blesků, v mracích kouře,

ať zde zuří strašná bouře,

ať se zvedá prach a smetí,

ať kluk do jeskyně vletí.

( Zuří bouře, Kašpárek se vznese do výše a vletí do jeskyně 
- bouře ustane. )

A teď ho pudu uvázat.
( Odejde za ním. )


Výstup 5.
Kašpárek, Manka, později Čarodějka


Kašpárek:
( vyjde z jeskyně uvázán na silném 
provaze, obrátí se k jeskyni )
 No tak, Manko, polez! Polez ven!


Manka
( vyjde - je také uvázána )



Kašpárek:
No, no, nevěs smutně hlavu. Podívej se, já jsem uvázaný 
zrovna jako ty a přece nepláču.


Manka:
Ale když já nechci zemřít.


Kašpárek:
Slyšela  jsi  přece,  co  povídal drak  –  čtrnáct  dní  nás  
budou  krmit  –  no, a za tu dobu si Kašpárek něco vymyslí, 
aby se odtud dostal.


Manka:
Těšit, tedy, umíš, ale to nám mnoho nepomůže.


Kašpárek:
Zatím se netrap, uvidíš, že se zachráníme. A teď se dáme 
do jídla, mám obrovský hlad. ( Křičí ) Hospodo, hospodo, 
něco k jídlu!


Čarodějka:
( vstoupí )
No, no, no, no, co tu křičíš?


Kašpárek:
Mám hlad, chci něco jíst.


Čarodějka:
Tady si sedni ke stolu, Manka také ještě nejedla.

( čaruje )

Bez cavyků, bez rámusu,

pečenou tu chci mít husu.

( Husa sletí na stůl. )


Kašpárek:
Výborně, téhle abecedě mě naučíte, a až příjdu domů, budu 
pořád volat "bez rámusu - já chci husu" - nebo, nebo jak to 
bylo?


Čarodějka:
Tak jen se dej do jídla!


Kašpárek:
No, k tomu mě nemusí nikdo nutit. Manko, pojď jíst! ( Jí ) 
Ta husa je, ale znamenitá. Tu jsi pekla sama, ty stará 
čarodějnice?


Čarodějka:
( zlostně )
Neříkej mi tak. Říkej mi babičko.


Kašpárek:
Tak, dobrá babičko, já bych chtěl nůž.


Čarodějka:
Ale na co?


Kašpárek:
Jeje, to je hloupá otázka, na řezání.


Čarodějka:
( čaruje )
Služ mi, černá moci, služ!
Ať sem honem sletí nůž!



( Nůž spadne na stůl. )


Kašpárek:
Sláva  –  víte, na co jsem chtěl ten nůž?


Čarodějka:
No, to už jsi mi říkal, na řezání přece.


Kašpárek:
To je pravda, ale teď je důležité, co budu řezat.


Čarodějka:
No, co jiného než husu.


Kašpárek:
Kdepak. Napřed rozřežu sobě a Mance provaz, za který 
jsme přivázáni, a pak utečem. A kdyby se drak pustil za 
námi, tak ho tím nožem probodnu.


Čarodějka ( se směje ):
Ty jsi, ale hloupý!


Kašpárek:
Čemu se směješ?


Čarodějka:
No tvému nápadu. Slyšel jsi přece, že provaz je kouzelný, 
toho se nůž ani nedotkne a draka není možno nožem zabít.


Kašpárek:
A čím ho mohu zabít?


Čarodějka:
Ty, ty ničím, poněvadž se nesmíš odtud pohnout.
( Důležitě ) Draka usmrtí jenom ten, kdo rozbije dračí 
vejce, které jest na pustém hradě.


Kašpárek:
A jak je daleko k tomu pustému hradu?


Čarodějka:
Pět dní a pět nocí chůze na stranu východní. Kdo by však 
chtěl do hradu vejít, musí překonat dva čerty, kteří dračí 
vejce hlídají.


Kašpárek:
Čerty? Z pekla?


Čarodějka:
No, to se ví, že z pekla. Tak teď víš všechno, klidně jez a 
pij  –  já musím jít uklízet, aby můj pán nehuboval, až se 
probudí. ( Odejde. )


Výstup 6.
Manka, Kašpárek, později Policajt, ještě později Škrhola, Drndálek


Manka:
Vidíš, Kašpárku, že se odtud nedostaneme.


Kašpárek:
I mě přešla chuť, ale doufat nepřestanu.


Manka:
Ach, Kašpárku, Kašpárku! ( Je slyšet praskot větví. )


Kašpárek:
Tiše, někdo přichází.


Policajt:
(vejde, drží  listinu a šavli)
Bydlí zde, prosím, pan drak?
Kašpárek:
Ano, jen račte dále.


Policajt:
( obrátí se )
Ó, to jsi ty, Kašpárku, a ty, Manko? To jsem rád, že jsem 
vás našel. Pojďte tedy se mnou domů, za křovím je starosta 
a Drndálek.


Kašpárek:
Zavolej je.


Policajt:
( volá )
Pane starosto, pojďte sem. Je zde Manka a Kašpárek.


Kašpárek:
Nekřič tolik, ať nevzbudíš draka.


Škrhola:
( vejde )
Máme zabít draka? Kde je? Seženu celou ves a to by byl v 
tom čert, abychom ho nepřemohli.


Drndálek ( vejde s cepem )



Kašpárek:
A v tom právě čert je. Draka nemůžeme jen tak zabít. Kdo 
chce draka zničit, musí rozbít dračí vejce, které leží na 
starém pustém hradě.


Drndálek:
A kde, tento, je ten starý hrad?


Kašpárek:
Musíte jít pět dní a pět nocí na stranu východní a tam hrad 
najdete.


Drndálek:
Já bych, tento, myslil, abychom tam šli.


Škrhola:
Tím se alespoň zbavíme draka navždycky.


Policajt:
A co mám, poslušně hlásím, dělat s tou žádostí?


Škrhola:
I zahoď ji a pojďme už.


Drndálek:
A co bude s vámi, Kašpárku?


Kašpárek:
My máme čtrnáct dní jistotu, že se nám nic nestane, 
poněvadž si drak  nás chce vykrmit ke svým narozeninám a 
ty má za čtrnáct dní.


Policajt:
Nebojte se, do té doby se vrátíme i s dračím vejcem.
o p o n a
III. JEDNÁNÍ


Pustá hradní síň.  Stranou stůl, na něm velká konvice, nad níž trčí ze stěny hlava nějaké nestvůry.
U stolu dvě židle. Na podstavci skříňka a v ní dračí vejce. Velká ruka přichystána v zákulisí.

Výstup 1.
1. a 2. čert

( Oba čerti sedí u stolu. )


2. čert:
A pijme, jezme, co hrdlo ráčí, užijme klidu.


1. čert:
Haha, máš pravdu, užijme klidu.


2. čert:
No ne? Až se vrátíme do pekla, nastane nám zase práce a 
dřina.


1. čert:
Však to není žádná zábava, přikládat uhlí a dříví pod kotle 
hříšníků.


2. čert:
A těch tam je, co?


1. čert:
No, jejej.


2. čert:
A tady vládne klid ničím nerušený.


1. čert:
A hrom a peklo, víš ty, co?


2. čert:
Co?


1. čert:
Teď si právě vzpomínám, že už zítra budeme vystřídáni.


2. čert:
Ale hrom do toho, síra, kalafuna, to to uteklo - to jsme zde 
už celý rok?


1. čert:
Ba právě, celý rok.


2. čert:
Pak ten poslední večer musíme jak náleží oslavit.


1. čert:
Budeme jíst, pít a hodovat. Dneska sem už jistě nikdo 
nepřijde.


2. čert:
Nepřijde – a kdyby přišel, se zlou by se potázal – rušit nás 
v hodování.
1.	čert:
( nahlédne do konvice )
Konvice je prázdná. Naplníme ji.
( Vstane, zvedne ruce, mluví k nestvůře nad stolem )



Přítelíčku, velký draku,

máme žízeň, milý brachu.



( Z tlamy nestvůry teče "víno" přímo do konvice. )


1. čert:
Tááák, máme víno, můžeme pokračovat v hodokvasu.


2. čert:
Tak tedy, hudba!
( Hudba hraje – za chvíli se ozve zavrzání –hudba náhle 
ustane. ) 


1. čert:
Co to?


2. čert:
Kdosi vkročil na naše území a blíží se k hradu.


1. čert:
Že by se někdo odvážil?


2. čert:
Už asi ano.


1. čert:
Co teď?


2. čert:
Musíme konat svou povinnost a chránit dračí vejce.


1. čert:
To snad nebude tak těžká práce.

( V zákulisí kroky )



2. čert:
Rychle na svá místa, už je tady!
( Čerti se schovají. ) 


Výstup 2.
Policajt, 1. a 2. čert


Policajt:
( vstoupí – jde pomalu vpřed –             
– uprostřed jeviště se zastaví – 1. čert 
ho sleduje v těsném závěsu – policajt o 
čertovi neví. )
Tak už jsem všecko prohledal a dračí vejce jsem nenašel.
( Odchází, cestu však mu zastoupí čert. )


1. čert:
Stůj !!!


Policajt:
( Lekne se; pomalu se otočí na čerta. )
Fuj, to jsem se lekl.


1. čert:
Co zde hledáš?


Policajt:
Nic.


1. čert:
Nelži, co zde hledáš?


Policajt:
Já se tedy přiznám, hledám....


1. čert:
Co?


Policajt:
Dveře, abych mohl odejít. ( Pomalu odchází. )


1. čert:
Bllllll, Těmi dveřmi už neodejdeš.


Policajt:
Půjdu tedy druhými.
( Jde na druhou stranu, cestu mu zastoupí druhý čert )


2. čert:
Stůj!!!


Policajt:
( Posadí se leknutím na zem. )
Fuj, teď jsem se lekl ještě víc. Pěkně vás prosím, pusťte mě 
ven.


2. čert:
Co zde hledáš? Proč jsi sem přišel? Kdo tě sem poslal?


Policajt:
( vstane )
Všecko vám řeknu, jen mě pusťte odtud.


2. čert:
Mluv a odpovídej na to, nač jsem se tě tázal.


Policajt:
Já vám to tedy řeknu. Slavný obecní výbor se usnesl vyzvat 
vás, abyste mi vydali dračí vejce, které prý je zde na hradě.


1. čert:


} ( smějí se )
2. čert:



Policajt:
A copak je vám rozkaz představenstva k smíchu?


1. čert:
To bych řekl!


2. čert:
Jdeš tedy pro dračí vejce.
Policajt:
A je zde?


1. čert:
Blllll, je ve skříňce. ( Ukáže na skříňku. ) Skříňka je však 
pevně zavřena a otevře se jen tomu, komu se podaří zahnat 
nás - strážce toho hradu. Kdo to dokáže, dostane krom 
dračího vejce pytel dukátů.


Policajt:
Co? ( Otočí se na 2. čerta. )


2. čert:
Pytel dukátů - hahaha - máš snad na ně chuť?


Policajt:
To bych řek'. A vy mi to vejce musíte dát, poněvadž obecní 
výbor se na tom usnesl.


1.	čert
( se směje )



Policajt:
Já chci vejce.
( Jde ke skříňce. )


1. čert:
Co - ty se opovažuješ jít ke skříňce? Hola, bratře, 
zahrajeme si s ním trochu.
( Chytne  policajta a hodí ho 2. čertu, který stojí na druhé 
straně jeviště )
Hop!
( Pohazují si s ním. ) 


2. čert:
A hop!


1. čert:
Hop!


2. čert:
A hop!
( Vyhodí ho do zákulisí. )


1. čert:
A teď si počkáme na ty ostatní.


2. čert:
A zahrajeme si s nimi ještě lépe než s tím policajtem.

( Odejdou za policajtem. )


Výstup 3.
Škrhola, Drndálek


( za scénou )



Škrhola:
Jářku, Pivoňko, co tam děláš?


Drndálek:
Pivoňko..........Pivoňko!


pausa


Škrhola:
Pivoňka nejde. - Poslechni, sousede, měl by ses jít podívat, 
co tam dělá.


Výstup 4.
Škrhola, Drndálek, později strašidla


Drndálek:
( vejde pomalu na jeviště. Škrhola jde 
za ním. – Mluví se strachem )
Tak už, tento, jsme tady.


Škrhola:
Hledej dračí vejce.


Drndálek:
Já se, tento, přiznávám, oči se mi strachem tak zamžily, že 
docela nic nevidím.


Škrhola:
No, ty jsi, kakraholte, pěkný obecní radní.


Drndálek:
Nohy mi strachem klesají, neudržím se, musím se posadit.

( Sedne si na židličku, ta se s ním zvedne do vzduchu a 
poletuje sálem.)

Škrholo - já se bojím.......jáá se bojííím!


Škrhola:
Jářku, Drndo, co to děláš?


Drndálek:
Vždyť vidíš - lítám, lítám, lítám, lítám.
( Z propadla vyletí dva duchové a za skuhrání a houkání 
poletují kolem. )


Škrhola:
Drndo - já se už taky bojím - půjdeme domů a necháme tu 
dračí vejce na pokoji.


Drndálek:
Já, tento….
( židle se zahoupe a Drndálek spadne na zem )
….tak už letím.


Škrhola:
Pojď pryč odtud.
( Jde ke dveřím. )
Ale, hrome, dveře jsou zavřeny. Jak se odtud dostaneme?


Drndálek:
( vstane )
Mně hrůzou naskakuje husí kůže a vlasy mi vstávají na 
hlavě.


Škrhola:
Mlč a nenaháněj strachu ještě víc.

( Duchové zmizí. )

Drndo, utečme!

( Zahřmí – Škrhola se zhroutí vpravo, Drndálek vlevo. )


Výstup 5.
Škrhola, Drndálek, později 2. čert, v závěru Policajt


Drndálek:
Ach, ach – to je hrůza.


Škrhola:
Už mám duši na jazyku.


Drndálek:
Ach, jak to, tento, s námi dopadne.


Škrhola:
Drndo, teď je tu klid, utečme.


Drndálek:
Aby to, tento, nebyl klid před bouří.


Škrhola:
Utečme.
( Zvednou se, jdou ke dveřím, čert jim zastoupí cestu. )


2. čert:
Ha! Stát! Co tu chcete a kam jdete?


Drndálek:
(strachy se posadí na zem)
Já, tento, tento, ano, tento......


Škrhola:
(má strach)
Rádi bychom šli domů.


2. čert:
Domů? Chachacha, kdo sem jednou vkročí, nenajde cestu k 
domovu. Jdi tam, kam patříš.

( Zvedne ruce – zazní ponurá hudba, na jeviště sáhne velká 
ruka, chytne Škrholu, zvedne ho do výše a zmizí s ním. Čert 
se chechtá. Hudba ustane. )


( k Drndálkovi ):
A co s tebou, človíčku.


Drndálek:
Ach, pro pána krále, če...če...če...če...čert!
( Vstane, chce utéci. )


2. čert:
Stůj! Marně by ses snažil utéci.


Drndálek:
Ale, ale, já se čertů strašně bojím.


2. čert:
Proč jsi sem tedy chodil?


Drndálek:
Já jsem, prosím, nevěděl, že je zde čert, já jsem šel za 
naším starostou Škrholou.


2.	Čert:
(směje se)
Ten je tady, pekelná ruka ho odnesla - a tebe odnese co 
nevidět.


2. čert:
A co se pořád třeseš? Máš hlad? Máš žízeň? Pojď, přisedni 
si a najez se a napij se do sytosti.


Drndálek:
Ale, ale, jakoby se stalo, já nebudu jíst ani pít.


2. čert (zlostně):
Musíš!


Drndálek:
I zaplať Pánbůh, nebudu, já nebudu.

( Ohromná rána, hřmot, blesk, hrom, čert zmizí a na jeviště 
spadne pytel dukátů, skříňka se otevře a je vidět dračí 
vejce. )


Hlas (ze zákulisí):
Co druzí pro strach a bázeň nedokázali, to jsi dokázal ty 
slovem, které v pohádkách na čerty platí. Vysvobodil jsi 
své přátele. Pytel zlata je tvůj.


Drndálek:
Kdo to mluvil? Co se stalo?


( Vejde Policajt se Škrholou. )


Škrholo, Pivoňko, je, to jsem rád, že jsem vás našel – 
pojďme rychle pryč z toho domu hrůzy.
Škrhola:
Jářku, není tady ještě ten čert, nechtěl bych se s ním už 
setkat.


Drndálek:
Ale čert už uletěl a nějaký hlas povídal, že ten pytel je můj 
a že jsem vás vysvobodil.


Policajt:
(jde ke skříňce)
Poslušně hlásím, že je tady dračí vejce.


Drndálek:
To si vezmu já do opatrování.


Škrhola:
Ty, Pivoňko, chop se toho pytle a rychle pryč odtud!


Policajt:
Poslušně hlásím, že už ho beru.


Drndálek:
Tento, tento, rychle pryč. Musíme vysvobodit Kašpárka.


Škrhola:
A Manku!
o p o n a
Drndálek:
A Manku!

IV. JEDNÁNÍ


Dekorace jako v II. jednání.


Výstup 1.
Manka, Kašpárek


( Manka s Kašpárkem sedí před jeskyní uvázáni za nohu. )


Manka (smutně):
Vidíš, vidíš, Kašpárku, už ti smích také ulít´ z tváře.


Kašpárek:
Já pořád doufám. Pořád ještě spoléhám na pomoc 
Škrholovu a těch ostatních. Vždyť jsem jim dobře vysvětlil 
cestu, nemůžou zabloudit.


Manka:
Proč se tedy ještě nevrátili? Času na to měli dost - jsou už 
přece čtrnáct dnů pryč.


Výstup 2.
Čarodějka, Kašpárek, Manka


Čarodějka (vstoupí):
No tak, mládeži, jakpak jste se dneska vyspinkali? Dobře?
 ( Kašpárek i Manka mlčí. )
No, pročpak mlčíte? Copak se vám stalo? I ty, Kašpárku,  
mlčíš? Vždy jsi míval tolik řečí a dnes jsi němý jako ryba.


Kašpárek:
I dej mi pokoj, ty stará čarodějnice!


Čarodějka (ironicky):
Co to? Ty se snad hněváš, hošíčku?


Kašpárek:
Hněvám, nehněvám, pokoj chci mít.


Čarodějka (ironicky):
Aj, aj, aj, panáček se durdí, zlobí, no, ono ho to, chlapečka, 
za chvilinku přejde. Ano, ano, za chviličku chlapečka 
všecko přejde, chichichi.


Kašpárek:
Moc se nesměj, ještě nevíš, jestli ti neuteču.


Čarodějka (ironicky):
Chichichi, chudák drak se bude tedy na své stopadesáté 
narozeniny postit a hladovět.


Kašpárek:
Ať si dělá, co chce.


Čarodějka:
Chichichi, to jsou nápady. ( Zajde do jeskyně. )
Výstup 3.
Manka, Kašpárek, později Policajt


Manka:
Prosím tě, Kašpárku, cos to povídal? Myslel jsi to vážně? 
Chceš opravdu utéct?


Kašpárek:
Což o to, utéct bych chtěl, ale nevím jak.


Policajt:
(vejde pomalu s tasenou šavlí, jde 
zvolna vpřed, rozhlíží se a volá 
šeptem)
Kašpárku, Manko!


Kašpárek ( zakřičí ):
Pivoňka!


Policajt ( lekne se ):
Tiše, tiše, Kašpárku, tiše.


Manka:
To je Pivoňka – neseš nám záchranu?


Kašpárek:
Máš dračí vejce?


Policajt:
Ne, ne, nemám.


Kašpárek ( sklesle ):
Pak je s námi konec, Manka a já dneska zemřeme.


Policajt:
Nemám, ale nezemřete.


Kašpárek:
Zemřeme.


Policajt:
Tak mě přece nechte domluvit. Já vám povídám, že 
nezemřete. Dračí vejce sice nemám, ale má je Drndálek.


Kašpárek:
Kdo?


Policajt:
No, Drndálek má dračí vejce a nechce je dát z ruky.


Kašpárek ( skáče ):
Vidíš, vidíš, Manko, že utečeme,  já jsem říkal, že zde 
nezůstaneme.


Manka:
A kde je Drndálek?


Policajt:
Nedaleko odtud čeká se Škrholou.


Kašpárek:
Rychle ho zavolej!
Policajt:
Poslali mě, abych se tu podíval a obhlédl situaci, a hlavně, 
zdali jste ještě naživu. My jsme se totiž trochu na cestě o 
to..., omeškali, poněvadž jsme zakusili strašné věci.


Kašpárek:
No to nám povíte až později, teď rychle zavolej Drndálka, 
aby sem přišel s tím dračím vejcem.


Policajt:
Už utíkám. ( Odejde. )


Výstup 4.
Manka, Kašpárek, později Drndálek


Manka:
Ani tomu nechci věřit, Kašpárku, že bychom se mohli 
odtud dostat.


Kašpárek:
No, vidíš, já jsem pořád doufal v záchranu.


Manka:
Už kdybychom byli doma.


Kašpárek:
I toho se dočkáš.


Drndálek:
( vejde, v ruce má dračí vejce )
Pivoňka mi povídal, že jsi mě, Kašpárku, volal.


Kašpárek:
Pěkně vás vítám, strýčku Drndálku.


Manka:
Pěkně vítám.


Drndálek:
I děkuju vám, děkuju. Tuhle jsem vám donesl dračí vejce.


Kašpárek:
Dejte mi je, prosím vás.


Drndálek:
I s radostí, tu máš.
( Dá Kašpárkovi vejce. )
 
A teď už mohu odejít, pravdaže, Kašpárku. Víš nerad bych 
se setkal s drakem, už jsem toho zakusil dost na hradě s 
čerty.


Kašpárek:
I jen jděte a počkejte všichni nedaleko. Až bude po všem, 
tak vás zavolám.


Drndálek:
Dobrá, dobrá, já už utíkám.
( Odejde. )


Výstup 5.
Kašpárek, Čarodějka, Manka


Kašpárek:
A teď ta komedie začne. ( Volá. ) Hospodo, hospodo, chci 
víno!


Čarodějka ( vstoupí ):
No, no, no - už se ti jazýček rozvázal, že tak křičíš?


Kašpárek:
Chtěl bych víno.


Čarodějka:
Dej mi pokoj, dnes už nedostaneš nic.


Kašpárek:
Uvidíme, poslouchej co ti řeknu.


Čarodějka:
Nemám chuť poslouchat nesmysly.


Kašpárek:
To nejsou žádné nesmysly. Rozvaž naše provazy.


Čarodějka:
Cože?


Kašpárek:
Chci a poroučím ti, abys uvolnila naše pouta.


Čarodějka:
Co si to dovoluješ, rozkazovat mi?


Kašpárek:
Uděláš, co jsem ti rozkázal, nebo ne?


Čarodějka:
Neudělám.


Kašpárek:
Tak dobře, zavolám si tedy draka a ten ti to poručí.


Čarodějka:
Chichichi, ty jsi směšný.


Kašpárek:
Nejsem. Podívej se, co mám.
( Zvedne ruce s dračím vejcem. )


Čarodějka:
Hrůza, hrůza, dračí vejce! A od koho? Kde's to sebral?


Kašpárek:
To je jedno. Ptám se tě naposled, pustíš nás na svobodu 
nebo ne? Rozmysli si to dobře, můžu se ti odměnit.


Čarodějka:
Drak, můj pán, mě potrestá.


Kašpárek:
Můžeš mu utéci.


Čarodějka:
On mě všude najde.


Kašpárek:
Nenajde,  protože už dlouho nebude trápit svět. Za chvilku 
rozbiju vejce a zničím ho.


Čarodějka:
Pustím vás tedy. Pojď do jeskyně.
( Zajdou všichni do jeskyně. )


Výstup 6.
Kašpárek, Drak, Manka, v závěru Drndálek, Škrhola a Policajt


Kašpárek:
( vstoupí s Mankou )
Teď si zavoláme draka.


( volá do jeskyně )
Draku, draku, pojď trochu na besedu.


Drak:
( zařve z jeskyně )
Kdo to volá, kdo mě to ruší?


Kašpárek:
Já, Kašpárek, ponížený služebníček, chci vám, velevážený 
pane draku, blahopřát k narozeninám.


Drak:
( vyleze ven z jeskyně a zařve )
Máš roupy, co! Asi ses dobře, příliš dobře napapal.


Kašpárek:
Nemohu si stěžovat na vaši kuchyni.


Drak:
Však už ji dlouho vyjídat nebudeš.
( všimne si, že nejsou uvázáni )

A proč nejste uvázáni?


Kašpárek:
Inu, protože jdeme domů.


Drak:
( zařve )
Co to blábolíš?


Kašpárek:
Jdeme domů - a proto jsem si vás zavolal ven, abychom 
vám  mohli  před odchodem blahopřát k vašim 
stopadesátým narozeninám.


Drak:
Zničím tě. Zahubím tě.
( Žene se na Kašpárka. )


Kašpárek:
( zvedne ruce s vejcem proti drakovi )
Stát!


Drak:
( vzepne se, zastaví se a zařve )
Kde's to vzal?
Kašpárek:
( směje se )
Vidíš, Manko, jak jsem ho zkrotil.


Drak:
Kde's to vzal?


Kašpárek:
Já jsem to nevzal, já jsem to dostal. Nemá to však pro mne 
cenu, a proto to rozbiju.


Drak:
Nerozbíjej!


Kašpárek:
Pročpak?


Drak:
Nerozbíjej, dám ti co budeš chtít, udělám ti co budeš chtít, 
jen nerozbíjej vejce!


Kašpárek:
A můžeme jít s Mankou domů?


Drak:
Můžeš jít i s Mankou domů.


Kašpárek:
Checheche, ty ses, draku, náhle změnil.


Drak:
Dej mi vejce, Kašpárku!


Kašpárek:
Co ty ses nás tady natrápil, kolik lidí jsi zahubil....


Drak:
Dej mi vejce, Kašpárku!


Kašpárek:
Nedám!


Drak:
Dej mi to vejce!


Kašpárek:
Za  tolik  zločinů  zasloužíš  spravedlivý  trest.
( Hodí  vejce  na  zem  – ohromná rána, drak zařve, převalí 
se a je po něm. )


Manka:
Sláva, Kašpárku, drak je mrtev!


Kašpárek:
Teď už se nemusíme bát o život..... Strýčku Pivoňko!


Manka:
Strýčku Škrholo!
Kašpárek:
Strýčku Drndálku!


Oba:
( volají )
Kde jste kdo, radujte se! Drak je mrtev! Konec strachu! 
Konec úzkostí! Drak je mrtev!


Drndálek ( za scénou ):
Cože? Drak je mrtev?


( vejdou a radují se )

o p o n a
Konec hry